Za posledních pár měsíců se v mém životě udála jedna velká změna. Vlastně se jich událo více, ale jedna byla opravdu zlomová. Jako malých prcků se nás ptali, čím bychom chtěli být. Klasicky každá malá holčička princeznou, nebo veterinářkou. Tím jsme si každá prošla, a ne že ne. Kolem mých sedmi let se fantazie poněkud rozrostla a každý měsíc znamenal novou ideu o mém životě. Už to byly velmi propracované plány, jako stavba psího hotelu, kde jsem v hlavě měla načrtnuté každé patro, každý pokoj a obrovskou zahradu. Během delší jízdy autem jsem byla ponořena do hlubokých myšlenek, kde budou pejsci spát a jak budou jejich kóje vypadat.
Dlouhou etapu mých dětských let zastoupily detektivní knihy. Měsíc co měsíc jsem hltala děsivé story o vraždách, což mě možná trochu poznamenalo, ale to hlavní bylo, že jsem se mocí mermo chtěla stát součástí detektivních kanceláří a kriminalistických oddělení. Jedna z možností byla i antropologie. Teď se tomu musím zasmát, protože nedokážu pitvat ani včelu o laboratorní hodiny, natož abych se hrabala v lidských mtrvolkách. Dle mého názoru se ani nehodí práce detektiva pro někoho, pro koho je důležitější rodina než práce. Vlastně ohrožujete svůj život, zároveň ale i život svých dětí. Z toho tedy také spadlo.
Střední škola také znamenala, že už se blížím k rozhodnutí, co sakra budu v životě dělat. Proto jsem si vybrala gymnázium. Získala jsem ještě čas, ačkoliv jsem se už v prvním ročníku rozhodla, že se stanu forenzním analytikem. Byla to pro mě jakási speciální možnost, jak být na kriminalistickém oddělení a zároveň v bezpečí. Šprtala jsem se biologii a chemii, výslovně jsem si zakázala maturovat z čehokoliv humanitního, protože ze mě prostě forenzní analytik musí být. Tento obor se vyučuje na VŠCHT, kde jsem si zjistila vše potřebné a stahovala různé pdf knihy. Tento rok jsem ale při výběru seminářů docela zapřemýšlela a došlo mi, že mě chemie docela dost drtí a jestli bych vlastně tento obor zvládla. Začala jsem projíždět nabídku vysokých škol a oborů.